Hamiltonův hmat

Jde o poměrně rychlý výkon během vaginálního vyšetření, kdy lékař či porodní asistentka zavede prst do děložního hrdla a otáčí jím ve snaze oddělit plodové obaly od dolní děložní stěny. Jeho výhodou je, že ho lze provést ambulantně (jdete po něm tedy normálně domů). Podle Cochrane přehledu i dalšího systematického přehledu vede Hamilton opravdu častěji k nastartování porodu, aniž by zvyšoval rizika. U žen, které ještě nerodily a přichází na vyvolání porodu, může Hamilton při příjmu zvýšit šance na vaginální porod. Mezi negativa ale patří bolestivost, špinění a rozhodně (!) by se měl provádět po vzájemné domluvě, nikoli bez předchozího souhlasu ženy.

Mechanické metody otevření čípku

Pokud je čípek uzavřený a stav vyžadující indukci není akutní, obvykle se začíná snahou o jeho otevření. Používá se i termín preindukce (protože v případě, že čípek není na porod připraven, je vhodné použít tyto metody jako první krok před dalšími způsoby indukce). Existují dva způsoby, jak čípek mechanicky otevřít:

  1. pomocí balonkového katetru
  2. pomocí hydrofilních tyčinek (Dilapan).

Oboje se zavede do čípku, v případě katetru se pak postupně balonek na jeho nafukuje. Tyčinky zas do sebe přirozeně natahují vodu, čímž se rozšiřují a čípek otevírají.

Podle randomizovaných studií jsou obě metody srovnatelně účinné, ale ženy jsou spokojenější s tyčinkami. V observační studii měly tyčinky o něco méně komplikací. A nová randomizovaná studie (z konce února 2024) ukazuje, že lze podat preindukci i ambulantně a propustit ještě ženu domů (zaběhnutá praxe to však zatím není).

Prostaglandiny

Běžně se prostaglandiny účastní zánětlivé odpovědi, přirozeně jsou ale přítomny i v děloze a hrají důležitou roli během začátku porodu. Změkčují děložní hrdlo a stimulují porodní stahy, proto jsou účinné právě při vyvolání porodu. Dostupné jsou 2 typy, misoprostol nebo dinoproston. Obvykle se zavádí vaginálně či do čípku (misoprostol lze podat i ústy). Podle přehledu srovnávajícího oba typy prostaglandinů je misoprostol o něco účinnější, ale zas může mít více nežádoucích účinků, hlavně v podobě přestimulování děložních stahů.

V malé dávce misoprostol pomáhá i zrání a otevření čípku v rámci preindukce, výše zmíněné tyčinky či balonkový katetr se ale pro tento účel zdají být lepší volbou.

Amniotomie - “puštění vody”

Obvykle se provádí, pokud je děložní čípek už částečně otevřený, dobře připravený, ale hlavička je ještě vysoko v pánvi. Puštění vody způsobí, že hlavička klesne dolů a začne více tlačit na čípek, čímž se porod skutečně urychlí. Mírně ale zvyšuje riziko infekce, protože plodové obaly s plodovou vodou tvoří bariéru proti průniku bakterií z vagíny. Jakmile je tato cesta otevřená, bakterie putují nahoru a hraje se tu o čas - čím déle je voda odteklá, tím více riziko infekce roste. Protože ale ve chvíli, kdy se k puštění vody přikročí, nikdo přesně neví, jak dlouho ještě porod bude trvat, je to určitý risk. Že u většiny amniotomie porod urychlí totiž není pravda pro každý jednotlivý případ.

Vzácnou komplikací je i vyhřeznutí pupečníku do porodních cest s nutností Císařského řezu. A obecně amniotomie podle nedávné studie riziko Císařského řezu zvyšuje, pokud se provede příliš brzy (tzn. než je čípek otevřen > 4 cm). Cochrane přehled proto uzavírá, že důkazy neukazují výhody rutinního používání amniotomie. I když snížila u žen nutnost podání oxytocinu, mělo by se k ní přistupovat individuálně.

Oxytocin

Oxytocin je hormon zodpovědný za kontrakce dělohy, které dítě vypuzují ven. Proto je účinný i pro nastartování (či urychlení) porodu.

Na druhou stranu se ale v těle nechová úplně stejně jako přirozený oxytocin, což může mít dopady na prožívání ženy i průběh porodu.

Podle Cochrane přehledu z roku 2009 umělý oxytocin sám o sobě není nejlepší volbou indukce - ve srovnání s vyčkáváním sice vedl k více porodům do 24h (a protože většina žen v zahrnutých studiích měla po odtoku plodové vody, snížil i výskyt infekcí), ženy ale také potřebovaly častěji epidurál k tlumení bolesti. Ve srovnání s prostaglandiny vedl oxytocin k více Císařským řezům.

Pro maximální efekt a minimum nežádoucích účinků by se proto měl podávat až tehdy, když je čípek dobře připravený (to se vyhodnocuje pomocí tzv. Bishop skóre a mělo by být ideálně u prvorodiček ≥ 8 nebo u vícerodiček ≥ 6). Ve fázi, kdy se už porod nastartuje a tělo začíná produkovat dost vlastního oxytocinu, je zase podle Cochrane přehledu výhodné podávání toho umělého ukončit. Přibližně je tohoto milníku dosaženo při otevření čípku na 5 cm. Tím se značně sníží rizika spojená s podáváním oxytocinu (kam patří hlavně umíněné přestimulování dělohy s poklesy srdečních ozev miminka a nutností Císařského řezu).

Kdy má umělý oxytocin ale nezastupitelné místo a může skutečně zachránit život, je v případě poporodního krvácení. Místo zdlouhavého podání infuze se ale pro tyto případy již doporučuje spíše pomalu aplikovaná bolusová dávka oxytocinu do žíly.