Jde o poměrně rychlý výkon během vaginálního vyšetření, kdy lékař či porodní asistentka zavede prst do děložního hrdla a otáčí jím ve snaze oddělit plodové obaly od dolní děložní stěny. Jeho výhodou je, že ho lze provést ambulantně (jdete po něm tedy normálně domů). Podle Cochrane přehledu i dalšího systematického přehledu vede Hamilton opravdu častěji k nastartování porodu, aniž by zvyšoval rizika. U žen, které ještě nerodily a přichází na vyvolání porodu, může Hamilton při příjmu zvýšit šance na vaginální porod. Mezi negativa ale patří bolestivost, špinění a rozhodně (!) by se měl provádět po vzájemné domluvě, nikoli bez předchozího souhlasu ženy.
Pokud je čípek uzavřený a stav vyžadující indukci není akutní, obvykle se začíná snahou o jeho otevření. Používá se i termín preindukce (protože v případě, že čípek není na porod připraven, je vhodné použít tyto metody jako první krok před dalšími způsoby indukce). Existují dva způsoby, jak čípek mechanicky otevřít:
Oboje se zavede do čípku, v případě katetru se pak postupně balonek na jeho nafukuje. Tyčinky zas do sebe přirozeně natahují vodu, čímž se rozšiřují a čípek otevírají.
Podle randomizovaných studií jsou obě metody srovnatelně účinné, ale ženy jsou spokojenější s tyčinkami. V observační studii měly tyčinky o něco méně komplikací. A nová randomizovaná studie (z konce února 2024) ukazuje, že lze podat preindukci i ambulantně a propustit ještě ženu domů (zaběhnutá praxe to však zatím není).
Běžně se prostaglandiny účastní zánětlivé odpovědi, přirozeně jsou ale přítomny i v děloze a hrají důležitou roli během začátku porodu. Změkčují děložní hrdlo a stimulují porodní stahy, proto jsou účinné právě při vyvolání porodu. Dostupné jsou 2 typy, misoprostol nebo dinoproston. Obvykle se zavádí vaginálně či do čípku (misoprostol lze podat i ústy). Podle přehledu srovnávajícího oba typy prostaglandinů je misoprostol o něco účinnější, ale zas může mít více nežádoucích účinků, hlavně v podobě přestimulování děložních stahů.
V malé dávce misoprostol pomáhá i zrání a otevření čípku v rámci preindukce, výše zmíněné tyčinky či balonkový katetr se ale pro tento účel zdají být lepší volbou.
Obvykle se provádí, pokud je děložní čípek už částečně otevřený, dobře připravený, ale hlavička je ještě vysoko v pánvi. Puštění vody způsobí, že hlavička klesne dolů a začne více tlačit na čípek, čímž se porod skutečně urychlí. Mírně ale zvyšuje riziko infekce, protože plodové obaly s plodovou vodou tvoří bariéru proti průniku bakterií z vagíny. Jakmile je tato cesta otevřená, bakterie putují nahoru a hraje se tu o čas - čím déle je voda odteklá, tím více riziko infekce roste. Protože ale ve chvíli, kdy se k puštění vody přikročí, nikdo přesně neví, jak dlouho ještě porod bude trvat, je to určitý risk. Že u většiny amniotomie porod urychlí totiž není pravda pro každý jednotlivý případ.
Vzácnou komplikací je i vyhřeznutí pupečníku do porodních cest s nutností Císařského řezu. A obecně amniotomie podle nedávné studie riziko Císařského řezu zvyšuje, pokud se provede příliš brzy (tzn. než je čípek otevřen > 4 cm). Cochrane přehled proto uzavírá, že důkazy neukazují výhody rutinního používání amniotomie. I když snížila u žen nutnost podání oxytocinu, mělo by se k ní přistupovat individuálně.
Oxytocin je hormon zodpovědný za kontrakce dělohy, které dítě vypuzují ven. Proto je účinný i pro nastartování (či urychlení) porodu.
Na druhou stranu se ale v těle nechová úplně stejně jako přirozený oxytocin, což může mít dopady na prožívání ženy i průběh porodu.
Podle Cochrane přehledu z roku 2009 umělý oxytocin sám o sobě není nejlepší volbou indukce - ve srovnání s vyčkáváním sice vedl k více porodům do 24h (a protože většina žen v zahrnutých studiích měla po odtoku plodové vody, snížil i výskyt infekcí), ženy ale také potřebovaly častěji epidurál k tlumení bolesti. Ve srovnání s prostaglandiny vedl oxytocin k více Císařským řezům.
Pro maximální efekt a minimum nežádoucích účinků by se proto měl podávat až tehdy, když je čípek dobře připravený (to se vyhodnocuje pomocí tzv. Bishop skóre a mělo by být ideálně u prvorodiček ≥ 8 nebo u vícerodiček ≥ 6). Ve fázi, kdy se už porod nastartuje a tělo začíná produkovat dost vlastního oxytocinu, je zase podle Cochrane přehledu výhodné podávání toho umělého ukončit. Přibližně je tohoto milníku dosaženo při otevření čípku na 5 cm. Tím se značně sníží rizika spojená s podáváním oxytocinu (kam patří hlavně umíněné přestimulování dělohy s poklesy srdečních ozev miminka a nutností Císařského řezu).
Kdy má umělý oxytocin ale nezastupitelné místo a může skutečně zachránit život, je v případě poporodního krvácení. Místo zdlouhavého podání infuze se ale pro tyto případy již doporučuje spíše pomalu aplikovaná bolusová dávka oxytocinu do žíly.